Cizoložství v islámu

01.01.2012 09:55

    Když se začne hovořit o islámských zákonech, mnoho lidí si vybaví tresty, které plynou z krádeže a cizoložství a představují si hromadné kamenování a masové sekání rukou. Už méně lidí si však vybaví podmínky, které tyto činy a jejich průkaznost musí splňovat, aby takovéto tresty mohly být uplatněny. Dnes se podrobněji podíváme na trest za cizoložství.

 

Arabský výraz zina označuje sexuální styk muže a ženy, kteří spolu nejsou ve svazku manželském. Trest nejvyšší pak je uplatňován pouze na těch, kteří jsou již ve svazku manželském s někým jiným, tedy na osoby již provdané. Zina je v islámu považována ne pouze za hřích, ale také za čin, který otevírá dveře jiným špatným činům, které ničí základy rodiny, což vede k hádkám a i vraždám, které ničí pověst a majetek a také k šířením mnoha nemocem jak fyzických, tak i duševních.

 

Z těchto důvodů Bůh v Koránu říká (výklad významu):

 

A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta. 17:32

 

Prorok také řekl, že zde není většího hříchu v očích Boha kromě přidružování než kapka semene, kterou muž umístí do lůna jiného než mu zákonného. A že první krok k zině je tužebný pohled na ženu neznámou (muži nezákonnou).

 

Trest za cizoložství Bůh Svou moudrostí během doby zjevování Koránu upravoval, neboť období předislámské Arábie bylo plné nezákonných styků, které byly záležitostí každodenní a veřejnou. První příkaz se vztahoval pouze k trestu na ženy, druhý pak jak na ženu, tak i muže a konečný upřesnil trest za tento čin, který byl ještě podpořen a upřesněn prohlášením Proroka. Cizoložství je nejen trestáno zde na tomto světě, ale také na onom.

 

Před tím, než může být odsouzení za cizoložství provedeno, musí dotyčný splňovat následující podmínky: být zdravé mysli, muslimem, provdaným, vyspělým (dosažením puberty) a musí to být člověk svobodný.

 

Trest se zdá krutým, ale je nutné si připomenout, že jeho úkol je především odstrašující a odrazující. A stejně tak je ukázkou morálního stavu společnosti, pro kterou je cizoložství vnímané jako ohavný, odporný čin stavěný téměř na stejnou úroveň (vzhledem k trestu) jako je nezákonné odebrání života jinému člověku – vražda nebo vlastizrada.

 

Trest nemůže být naplněn, pokud jej nedosvědčí čtyři způsobilí zbožní muslimové, kteří jasně viděli přímý akt. Nestačí vidět obviněné nahé a k sobě se tulící. Je nutné vidět samotný akt. Pokud je zde jakákoliv pochybnost, připisuje se k dobru obviněným. Další způsob usvědčení je v případě, že sami obvinění budou proti sobě čtyřikrát svědčit, ale pokud například proti sobě třikrát svědčili a po čtvrté své prohlášení stáhli, pak rozsudek nemůže být naplněn. Člověk, který se přiznává musí být mentálně zdravý, vyspělý, plnoletý a provdaný.

 

Je dobré poznamenat, že za dob Proroka nedošlo k žádnému soudu tedy k obvinění na základě důkazů očitých svědků, naopak lidé, kteří cizoložství vykonali, sami proti sobě čtyřikrát svědčili a trest vyhledali. Stejně tak je dobré ujasnit, že kapitální trest za cizoložství není ani tak za čin samotný, jako za skutečnost, že byl tento čin proveden na veřejnosti což vede ke zkažení morálky a slušnosti celé společnosti.

 

Co se týče trestu nemuslimů v islámské společnosti, pak oni podléhají stejnému zákonu jako muslimové s výjimkou práva osobního vzhledem ke sňatkům, rozvodům, dědictví, prodávání vína, jedení vepřového a obchodu s nimi.

 

Ještě trochu k praktické otázce tohoto činu nebo-li spíše k následkům. K čemu rozšířenost a ochromenost společnosti s ohledem na zinu vede? Jaké následky vyplynuly z neschopnosti tento čin uznat za trestuhodný?

 

Statistiky ukazují, že jedno z padesáti dětí v Austrálii je ročně testováno k určení otcovství, v číslech je to 4 až 5 tisíc akreditovaných testů ročně. V USA to je jedno z dvanácti dětí, v číslech je to 340,798 akreditovaných testů ročně a v UK pak jedno z třiceti-dvou dětí. O čem takováto čísla vypovídají?

 

Dle statistik UNAIDS/WHO AIDS Epidemic (Listopad 2007) 30,8 miliónů dospělých a 2,5 miliónů dětí bylo v roce 2007 HIV pozitivní, z toho 1,3 miliónů lidí žije v sev. Americe a 760, 000 žije v západní a střední Evropě. Jiné statistiky uvádějí až 39 miliónů lidí nakažených celosvětově. V roce 2007 zemřelo 2,5 miliónů lidí následkem této nemoci. V České republice je každoročně 50 – 60 nových případů a předpokládá se však, že nakažených je asi pět až desetkrát více.

 

V současné době známe asi 30 nemocí, které jsou přenášeny pohlavním stykem. K červenci 2007  laboratoř evidovala 334 lidí nakažených syfilidem v České republice. V roce 2006 bylo hlášeno 511 nových případů.  Dle jiných statistik na populaci 100,000 lidí v USA bylo v roce 2006 36,935 případů syfilidu.

 

V podobných statistikách bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Ale je pravda, že i parlament České republiky se alespoň jednou snažil (v roce 1993) podat návrh zákona o potírání pohlavních nemocí a o boji proti prostituci, kuplířství obchodování se ženami a dětmi, ikdyž neprošel. Bohužel se ale zřejmě snažil léčit symptomy a nepřešel přímo ke kořenu nemoci.

 

Podívejme se na celou otázku ale ještě zpětně a shrňme ji. V dnešní době jsou milióny lidí nakažených díky střídání sexuálních partnerů, milióny lidí umírají následkem STD, tisíce dětí v určité době svého života nevědí, kdo je jejich otcem a tisíce matek přesně neví, kdo je otcem jejich dítěte, rodiny se rozpadají, svobodné matky již dnes nejsou raritou a stejně tak ani rodiny, kde má žena několik dětí od několika různých partnerů, sexuální styk je propagován veřejně v médiích, což dále napomáhá ke korupci celé společnosti, a z čeho všeho to vyplynulo? Z nemožnosti rozeznat sexuální styk jako něco osobního, něco co patří mezi manžele a případného následného trestání provinění vůči morálce a hodnotám celé společnosti.

 

Na závěr slova Proroka (první část hadíthu):

 

„Ó Muhádžirún, střež se 5ti věcí: kdykoliv se nemravnost po komunitě rozšíří a nebude zde žádného pocit studu při jejím výskytu, nebo při jejím zmínění (kdy lidé o ní budou mluvit jako o věci všední, jako by se nic špatného nestalo), nemoci, které mezi nimi dříve nebyly se mezi ně rozšíří….“

 

Zdroje:

 

Korán

Al Buchání, Kitáb al hudúd

Sharí’ah – The islamic law – Abdur Rahman I. Doi

Non-muslkims under shari’ah – Abdur Rahman I. Doi

https://www.childsupportanalysis.co.uk/

https://sex-vztahy.doktorka.cz/

https://www.avert.org/stdstatisticusa.htm

https://www.aids-hiv.cz/

https://www.thebody.com

https://racek.vlada.cz/

 

—————

Zpět