Otrokyně v islámu

      Dnes bych chtěla odpovědět na dotazy ohledně ženských otrokyň. Vložila jsem zde přeloženou odpověď z islamonline.net, ale před tím, než se k ní dostaneme, bych ráda ujasnila, že v dnešní době už tyto praktiky téměř neexistují. Jednak proto, že otrokářství bylo zrušeno mezinárodními úmluvami a hlavně také proto, že islám limitoval "vznik" otroků POUZE na válečný stav s nemuslimy a toto není podmínkou, neboť zajatci mohou být propuštěni, vyměněni nebo vykoupeni. Píši téměř, protože i přesto, že muslimové jsou uctivatelé Jednoho Boha, neznamená to, že se vždy za všech okolností chovají dle Jeho učení, ale spíše mohou podléhat neznalosti, kultuře, svým slabostem a nebo jiným vlivům.

Pokud je mi známo, není zde žádný muslimský stát, který by válčil vůči nemuslimům a tedy zde není místo pro zajatce a následovně otroky mužského či ženského pohlaví. Z tohoto pohledu se tedy na toto téma díváme spíše z historického hlediska a snažíme se ho pochopit dle odpovídající situace dané doby.

Ale teď již k překladu otázky a odpovědi učenějšího:

Postavení ženských otrokyň v islámu

Otázka: Je pravda, že islám povoluje muslimům vlastnit ženské otrokyně a dovoluje jim mít s nimi pohlavní styk beztoho, aby se s nimi oženili? A že se to týkalo také Prorokových společníků s jeho souhlasem? Vždyť je to v rozporu se samotným koránským zákazem ohledně cizoložství.

Odpověď: Když byl islám zjeven Proroku Muhammadovi, nechť mu Alláh požehná a dá mír, bylo otroctví běžným celosvětovým sociálním fenoménem. Otroctví bylo hluboce zakořeněno v každé společnosti do té míry, že bylo nemožné představit si civilizovanou společnost bez otroků.

Přes tento fakt byl islám prvním náboženstvím, které uznalo otroctví za sociální nemoc, kterou je třeba řešit. Protože bylo otroctví ve společnosti hluboce zakořeněno, nezrušil je islám okamžitě. Spíše s ním zacházel stejně jako s ostatními sociálními problémy. Použil stejnou metodologii postupné eliminace jako např. v případě zákazu alkoholu.

Co se týká ženských otrokyň, musíte vědět, že to byla praktika vyžádaná podmínkami, ve kterých se raní muslimové nacházeli díky nemuslimům, a to kvůli vzájemným válkám. Otrokyně neboli milk al-jamín, jsou vzpomínány v Koránu jako: "ty, jimž vládnou vaše ruce" nebo má malakat ajmanukum; což jsou ti, kteří byli zajati během války a následně se stali otroky, nebo ti, kdo byli potomky otroků.

Takže bylo válečným zvykem minulosti, brát muže a ženy za zajatce a pak z nich učinit otroky. Islám to neinicioval, spíš to byla dlouholetá praxe ještě před příchodem Islámu. A když přišel Islám, pokusil se tuto praxi vykořenit kousek po kousku. Takže nejprve to vyhradil pouze jako reciproční válečnou praxi v tom smyslu, že muslimové brali válečné zajatce stejně jako to dělali nemuslimové s muslimskými zajatci.

Ale protože islám mířil ke skoncování s touto praxí, položil pravidla, které nakonec povedou k úplnému vykořenění této praxe. Takže povolil muslimům mít pohlavní styk s otrokyněmi, který byly zajatkyněmi ve spravedlivých a legitimních válkách. Když pak taková žena otěhotněla, automaticky byla volná stejně jako její dítě.