Bůh stvořil muže a ženu, aby si byli navzájem společníky, milovali se, měli děti a žili spolu v míru a poklidu v souladu s Božím přikázáním.

“A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. Vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé.” 30:21

Manželství není hrou. Muhammad, mír a požehnání Boží s ním, o manželství řekl: „Není posmívání v islámu.“

Buďme teď ale reální. Ne každé manželství je ideální, spokojené a plné lásky a respektu. Některá manželství jsou skoro peklem na zemi. Dennodenní hádky, násilí, hrubá slova, tiché domácnosti... Nespokojenost nemusí být pouze na straně muže, ale také na straně ženy. Islám ve srovnání s křesťanstvím nabízí řešení. Nenutí dva lidi, kteří věří, že už spolu nedokáží žít, k násilnému soužití. Nenutí ženu snášet ponížení a pravidelné fyzické násilí. Nabízí jim rozvod.

Rozvod je v islámu považován až za to nevyhnutelné, krajní řešení, poté co se vyčerpaly všechny zdroje k usmíření. Rozvod může být jak ze strany muže, tak i ze strany ženy. Dnes bych se ráda zaměřila na rozvod ze strany ženy.

Arabský termín pro rozvod ze strany ženy se nazývá khul‘. Žena má právo požádat o rozvod v následujících situacích:

1. Habituální špatné zacházení s manželkou
2. Nenaplňování podmínek manželské smlouvy
3. Duševní choroba
4. Neléčitelná nemohoucnost
5. Odchod z domu bez toho, aby byla manželka zaopatřena
6. Jakákoliv jiná situace, která je v očích soudce oprávněným důvodem k rozvodu

Soud pak musí ustanovit obnos, který bude manželi vyplacen. Ten by neměl přesáhnout hodnotu mahru – věna. Iddah – čekací doba pro ženu, která se rozvádí z její strany, je stejná, jako čekací doba u „normálního“ rozvodu, což jsou tři menstruační cykly. Ale jsou zde učenci, kteří zastávají názoru, postaveném na hadíthu, který říká, že Prorok nařídil pouze jeden menstruační cyklus pro ženy, které se rozvádí khul’em. Existují názory, že khul‘ může být vyplacen pouze v době, kdy žena nemenstruuje, ale učenec Ibn ‘Abdin tohoto názoru není a stejně tak ani toho, že by to bylo nelibé, jak říká škola Hanafi. A svůj názor staví na situaci, kdy se manželka Thabin bin Qaise chtěla rozvádět a na toto období nebyla dotazována.  Stejného názoru jsou také učenci Hanbali a Maliky.

Čekací období – iddah, je zde proto, aby se během této doby manželé mohli pokusit o smíření a k sobě navrácení. Stejně tak je zde v případě, kdy by žena mohla být těhotná. V případě jiného rozvodu, má žena právo na zaopatření během čekacího období, zatímco v případě khu’lu má žena právo na zaopatření pouze, pokud je těhotná.

Pokud jsou v manželství nezletilé děti, pak chlapci zůstávají u matky do věku sedmi nebo deseti let, zatímco dívky do doby puberty nebo dokud se nevdají, dle různých názorů.

Na závěr je nutné připomenout, že výše zmíněné jsou případy společnosti, kde platí islámské zákony. V případě například České republiky, kdy byl sňatek uznaný státem (tedy ne sňatek pouze v mešitě), platí stejná pravidla, jako při jiném sňatku civilním. Jinými slovy soud rozhodne o tom, kdo dostane opatrovnictví dětí a o jiném majetkoprávním vypořádání.