Být konvertitkou

Jako konvertitka jsem značena ze dvou táborů: 1) Podturčenec horší Turka 2) Nikdy nedosáhnu úroveň a chápání islámu jako arabský muslim.

Popravdě, oba mě už unavují. Nevidím se jako podturčenec ani jako někdo jehož islám nebude nikdy kvalitní, „ten pravý“. Ani jeden z těchto názorů nebere v podvědomí, že mohu mít vlastní mozek, vlastní rozhodnutí a mohu islám studovat.

Chtěla bych vyvrátit některé absurdní argumenty:

1. Arabština. Jako česká muslimka nemám (prozatím) klasický arabský jazyk pod palcem, to přiznávám, ale to mohu říct o většině arabské populace. Jen málokdo z arabů opravdu umí klasickou arabštinu, jen málo jich rozumí všemu, co v Koránu čtou. Jen málo jich chápe jazykový zázrak Koránu. Ti, kteří opravdu znali arabštinu a byli proti islámu si cpali vatu do uší, zakapávali si je voskem, aby nebyli očarováni nádhernými slovními obraty Koránu. Měli strach, že té kráse neodhodlají a vstoupí do islámu. No, historie ukazuje, že až na pár světlých vyjímek, ten islám opravdu přijali. Kdo z Arabů dnes může tvrdit, že ho Korán opravdu chytá za srdce a s každým veršem jeho víra stoupá? Navíc, čím dál tím více expertů na arabský jazyk jsou nearabové. Dnes to spíše vypadá tak, že to jsou právě nearabové, kteří zachraňují a uchovávají jazyk Koránu (nehovořím o zkomoleninách hovorových verzí arabštiny). A ještě navíc Arabové tvoří necelých 15% muslimské populace (Pew Research Inst.).
2. Znalosti. Ti, kteří pohrdají konvertity a jejich znalostmi si neuvědomují, že většina nejznámějších islámských historických osobností byli buď konvertité (což byla celá první generace muslimů) a nebo nearabové (Buchárí, Muslim ibn Al-Hadždžadž, atd.). Islámské studie nejsou omezeny na univerzity v Saudské nebo Egyptě. Nejsou ani omezené na znalost arabštiny. Po mnoho let jsou zakládány univerzity a vzdělávací programy v jiných jazycích, angličtina je příkladem. A mají extrémní výhodu, existují takové, které nejsou pod vlivem žádného myšlenkového směru, obzvláště toho filozofického, který silně ovlivňuje Al Azhar Univerzitu. Takový druh ještě v arabském světě není k dostání.
3. Berou islám moc vážně. Konvertitům byl dán dar. Je to dar, který „rozený“ muslim nedokáže ocenit. Tento dar byl dán také první generaci muslimů. Je to dar víry. Člověk, který víru neměl, ví, co to je ji nemít. A protože žil v temnotě, dokáže ocenit to světlo, zatímco někdo, kdo žil celý život ve světle, nechápe jeho hodnotu dokud ho úplně neztratí. Ale to už pak může být pozdě. Samozřejmě že budou brát islám více vážné, když člověk zná hodnotu toho co má, vždy mu to bude dražší.

Konstruktivní kritiku však musím uznat. Ne všichni konvertité jsou na stejné úrovni. Ale to je absolutně logické. Každý má svůj vlastní život, své vlastní problémy, své dané možnosti co se týče studia islámu a růstu víry. Tak jako každý arabský muslim není na stejné úrovni, nejsou ani konvertité. Navíc, mnoho konvertitů získává své první znalosti o islámu právě od těch „znalých domorodců“. Mohu vám říct, že za skoro dvacet let co jsem muslimka jsem těch bludů už slyšela hodně. A pak se člověk nemá divit.