Skutečně pokorné a zaujaté čtení Koránu je jedinou cestou, jak se vyhnout dvěma negativním extrémům: fanatismu a nedbalosti.

V tomto dvoudílném článku se budeme věnovat hlavním nesprávným představám o Koránu, které způsobují, že jsou muslimové ochuzeni o jeho skutečné poselství a neskonalou moudrost. Na jednu stranu mnoho samozvaných vykladačů popírá potřebu opory v klasických výkladech či metodách, nebo jsou poháněni postranními úmysly, jinými než je upřímné oddání se Alláhu, nestydatě zneužívají Korán a odvozují z něj významy v rozporu s jeho podstatou a celým poselstvím Islámu.

Na druhou stranu mlčící většina třeba i praktikujících muslimů trpí všeobecnou apatií k významu Koránu, která narůstá díky nesprávné představě, že v Koránu nemůžeme nic pochopit, pokud neznáme jazyk a odborný výklad a proto bychom se o to neměli ani pokoušet. Výsledkem může být, že zdánlivě zasvěcení lidé, kteří chtějí Korán zneužít, triumfují díky nevědomosti a nedbalosti obyčejných muslimů.

Muslimská historie byla svědkem mnoha deviací, které začaly úchylnými výklady Koránu podvodníky a jejich slepým následováním neznalými muslimy. Hereze Qadiani (kteří vyhlásili falešného proroka), ti, kteří odvrhli sunnu, batinité (kteří věří ve skrytý, ezoterický význam spíše než v doslovný význam Koránu) a mnoho deviantních mystických sekt bylo založeno právě tímto způsobem. A bude se to dít stále, pokud si nebudeme dávat pozor a nevrátíme se ke konečnému Alláhovu poselství celým srdcem a celou myslí.

Když pracujeme s touto poslední Knihou Alláha, vznešeným Koránem, narážíme na důležité a legitimní otázky. Pokud je správně nepochopíme, stanou se tyto sporné otázky problémem, který bude dusit celá staletí postoj muslimů ke Koránu a pokud to necháme být, bude to nadále pokračovat. Jedna víra sdílená muslimy po staletí a napříč celým světem je to, proč potřebujeme specializované učence, abychom Korán plně pochopili.
Na jednu stranu narážíme na výrok našeho pravdomluvného Posla, nechť mu Alláh žehná a dá mír, že: „Kdokoli interpretuje Korán podle svého názoru, jeho místo bude v Pekle.“ (Zaznamenal at-Tirmidhí).
Tento hadíth varuje laické věřící, aby se nepokoušeli přistupovat ke Koránu sami.
Na druhou stranu Alláh Vznešený důrazně říká, že:

A učinili jsme Korán snadným pro připomínání; což není nikoho, kdo připomněl by si to nyní? [Korán 54:17]

Proč potom potřebujeme učence?

Znamená hledání opory u učenců, že by Islám schvaloval kněžství? Nemůže nekritické následování učenců znamenat „jejich uctívání“, jak Alláh vytknul v Koránu židům a křesťanům?

A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Alláha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Alláha jediného. [Korán 9:31]

Takové dilema pochází z běžné, ale zásadní chyby v chápání povahy poznání a metod jeho dosažení. Dilema zmizí, jakmile si uvědomíme, že existují různé stupně nebo úrovně chápání Koránu. Tato kategorizace platí pro pochopení jakéhokoliv textu, natož pro konečné poselství Alláha, které obsahuje neskonalou moudrost a znalosti a je určeno pro každou jednotlivou lidskou bytost bez výjimky.

Kategorie chápání

Khuraam Murad napsal k tomuto tématu ve své knize Cesta ke Koránu následující: „Všeobecně řečeno, můžeme rozdělit studium Koránu do dvou kategorií: tadhakkur a tadabbur, podle koránského verše:

Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali . [Korán 38:29]

První úroveň chápání

Tadhakkur: hlavní poselství a cíl

Khuram Murad pokračuje: „Tadhakkur (což znamená obdržení varování a rady, zapamatování si, dodržování a umístění ve svém srdci) je kategorie chápání, která nepotřebuje ve své podstatě žádné náročné vědecké prostředky. Nemusíte chápat význam každého slova, nebudete schopni prozkoumat úplný význam všech důležitých a klíčových slov a nebudete chápat význam každého verše, ale hlavní, celkové poselství, zvláště poselství pro vás – jak žít – by mělo vystupovat jasně a zářivě. Obsahem tadhakkur je, že Korán kategoricky říká, že je lehký k pochopení, je dostupný každému upřímnému tazateli, stačí aby chápal, co čte a začal o tom uvažovat .... Tadhakkur není nějakou nižší kategorií chápání, je to základní podstatný smysl Koránu.“ (Khuram Murad, Cesta ke Koránu)

Tento tadhakkur, který zachycuje základní a nevyhnutelné poselství Koránu, nemůže zůstat utajen chápání ani toho nejjednoduššího čtenáře. Ovšem srdce a duše neuctivého čtenáře nemusí poselství Koránu dosáhnout nikdy, protože to vyžaduje duševní úsilí:

Když přednášíš Korán, spouštíme mezi tebe a ty, kdož nevěří v život budoucí, závěs zahalující a na srdce jejich clony klademe, takže jej nechápou, a hluchotu do jejich uší. [Korán 17:45, 46]

Tento stupeň chápání může být zcela zprostředkován jakýmkoliv rozumným překladem Koránu a člověk nepotřebuje znát ani jediné arabské písmeno, aby mohl zcela pochopit toto základní poselství Koránu. Není správné domnívat se, že chápání Koránu tak, abychom z něj mohli získat vedení, je závislé na přímé znalosti arabského jazyka. Je mnoho arabsky mluvících lidí, kteří nechápou poselství Koránu a nevěří mu a jsou zde také milióny lidí, kteří neznají ani slovo arabsky, ale přesto Koránu věří a žijí podle jeho poselství.

Toto základní a nezbytné poselství Koránu – bez jakýchkoliv rozdílů v interpretaci, jemností ve významu a závislosti na specifických okolnostech – vymezuje aqeedu neboli základní víru (učení) Islámu. Podívejte se například na následující body - učení Koránu, které jsou mimo jakýkoliv spor nebo pochybnost:

• Alláh je Jeden a Jediný bůh.
• Muhammad, nechť mu Alláh žehná a dá mír, je jeho posledním poslem.
• Soudný den se blíží a v tento den se budeme zodpovídat za naši víru a skutky.
• Ti, kteří věří v Alláha a jeho Posla Muhammada, jsou na správné cestě a ti, kteří odmítli jakoukoliv část této víry poté, co ji poznali, zasluhují trest a jsou zatracení.
• Muslim si nesmí brát ty, kteří odmítli víru, za poručníky a ochránce.
• Všichni muslimové tvoří bratrství.
• Musí být pokorní, milí, milosrdní a odpouštějící jeden druhému, jako bratři.
• Musí uctívat Alláha, vykonávat modlitbu, dávat charitu, postit se a vykonat pouť či účastnit se džihádu, jak je to v jejich silách.
• Musí vyzývat celé lidstvo k Alláhovu vedení, atd.

Každý z těchto bodů je bez diskuze, všechny myšlenkové školy a všichni učenci Islámu v minulosti i současnosti se na nich shodují. Toto základní poselství je rozsáhle popsáno v každé pasáži Koránu a je mimo jakékoliv otázky nebo pochybnosti.

Proč si zde toto základní učení připomínáme? Protože když přijde pokušení, lidé nezapomínají na detaily provádění modlitby či půstu, ale ve skutečnosti zapomínají tyto zcela nepopiratelné základy víry. Když šarlatáni – ti, kteří prodávají zjevení Alláha za mrzký peníz – tvrdí něco proti tomuto základnímu poselství, každý muslim musí rozeznat, že je to závažná věc bez možnosti interpretace a různic a pokus zničit náboženství Alláha. Na druhou stranu pokud se skutečný učenec rozchází v názoru se všeobecně rozšířenou vírou a má oporu v Koránu a sunně, nesmíme mu bezmyšlenkovitě oponovat.

Když budeme zůstávat v kontaktu se základním poselstvím Koránu, tím že ho budeme číst a snažit se o jeho pochopení neustále a pravidelně, dá nám to moudrost, obezřetnost a schopnost rozlišit mezi dobrým a špatným, podstaty od „slupky“, trvalého v Alláhově náboženství od proměnlivého, které záleží na místě a čase.

Skutečná pokora a hluboké zabrání se do čtení Koránu je pak jedinou cestou, jak se vyhnout dvěma extrémům: fanatismu a extrémismu (ghuluww) na jedné straně a pochyb a nedbalosti (ghafla) na straně druhé.

Skutečně pokorné a zaujaté čtení Koránu je jedinou cestou,
jak se vyhnout dvěma negativním extrémům: fanatismu a nedbalosti.

Minule jsme se věnovali hlavním nesprávným představám o Koránu, které způsobují, že jsou muslimové ochuzeni o jeho skutečné poselství a neskonalou moudrost. Na jednu stranu mnoho samozvaných vykladačů popírá potřebu opory v klasických výkladech či metodách, nebo jsou poháněni postranními úmysly, jinými než je upřímné oddání se Alláhu, nestydatě zneužívají Korán a odvozují z něj významy v rozporu s jeho podstatou a celým poselstvím Islámu. Na druhou stranu mlčící většina třeba i praktikujících muslimů trpí všeobecnou apatií k významu Koránu, která narůstá díky nesprávné představě, že v Koránu nemůžeme nic pochopit, pokud neznáme jazyk a odborný výklad a proto bychom se o to neměli ani pokoušet. Výsledkem může být, že zdánlivě zasvěcení lidé, kteří chtějí Korán zneužít, triumfují díky nevědomosti a nedbalosti obyčejných muslimů.

Jako řešení tohoto problému jsme řekli, že musíme pochopit, že Alláh Vznešený mínil Korán jako univerzální vedení, které má být čteno a chápáno celým lidstvem po všechny doby. Různí lidé, s různým stupněm chápání, odbornými znalostmi, horlivostí, zbožnosti (taqwa) a tawfíq od Alláha, jsou schopni proniknout jeho různými úrovněmi.

Druhá úroveň chápání

Tadabbur: dosažení hlubšího a přesného chápání

Další kategorií je tadabbur (intelektuální a duchovní). Jelikož moudrost Alláha je nekonečná, jsou takové i významy Koránu a ani tisíc životů nestačí k tomu, abychom mohli prozkoumat celou jeho hloubku.

Khurram Murad napsal ve své knize Cesta ke Koránu: „Tadabbur znamená, že se pokoušíte nalézt úplný význam každého slova, verše a súry, že bádáte nad hlubšími významy slov, metaforami a podobenstvími, snažíte se odhalit textovou soudržnost a základní jednotu, vymezujete ústřední myšlenky, pátráte po jemnostech ve významu slov, sledujete stádia zjevení Koránu (tanzil),, a historické pozadí a provádíte srovnávací studie různých vysvětlení Koránu (tafsírů). . Takové studium vyžaduje větší a hlubší znalosti různých koránských věd (ulúm al-Qurán) v závislosti na vašem záměru a cíli.

V této kategorii je nepostradatelná vzdělanost a dokonce specializace. Je několik oblastí, na které se učenci specializují, když zkoumají nekonečné bohatství Koránu, například:

1. Literární povaha a jazyk Koránu
2. Příkazy ( tafsír al-ahkám neboli exegeze zákonných předpisů)
3. Duchovní práva individuí a společností
4. Hlubší témata: vnitřní organizace Koránu a jeho implikace.

Oblasti, kde je nejvíce sporných otázek a které jsou otevřeny k diskuzi mezi učenci, jsou předpisy šaríje, o kterých se pojednává typicky, nikoliv však výlučně, na poli právní vědy (fiqhu) a výkladu zákonných předpisů (tafsíru al-ahkam). V těchto oblastech tafsíru je nezbytná dobrá znalost následujícího:

1. Důvodů, okolností a doby zjevení
2. Rušící a zrušené verše
3. „Jasné“ a „nejasné“ verše
4. Vyprávění Proroka, nechť mu Alláh žehná a dá mír, a po něm jeho společníků a pozdějších velkých učenců

Skvělý úvodní text Ahmeda Von Denffer k Ulúm al-Qurán (dostupný na www.youngmuslims.ca/online_library/books/ulum_al_Quran) vypočítává požadavky obecně vyžadované od učence Islámu proto, aby mohl provádět výklad Koránu. Takový exeget musí:

1. Mít dobrou víru (aqída)
2. Mít dobré znalosti arabštiny a jejích pravidel jako jazyka
3. Mít dobré znalosti v dalších vědách šaríje , které jsou spojeny se studiem Koránu
4. Mít schopnost přesného chápání
5. Zdržovat se používání vlastního úsudku
6. Začít vysvětlení ( tafsír) Koránu od Koránu
7. Hledat vedení ve slovech a vysvětleních Proroka, nechť mu Alláh žehná a dá mír
8. Odvolávat se na zprávy společníků
9. Zvažovat vyprávění následovníků společníků
10. Konzultovat názory s jinými předními učenci.

Toto vše je nezbytností a zároveň velmi náročným požadavkem a pouze málo učenců v jakémkoliv čase dosáhne tohoto stupně. Jsou to všechno abychom tak řekli „technické“ požadavky, a ty nejsou úplné bez nejdůležitějšího požadavku: vnitřní čistoty. Jinými slovy, vlastnit technické dovednosti není k interpretaci Koránu dostačující, pokud chybí vnitřní čistota, což zahrnuje víru ( ímán) , zbožnost (taqwa), obavy a lásku k Alláhu a Koránu, pokoru a absolutní poslušnost v tom poddat se zcela slovům Koránu, potom co použijeme správné nástroje, abychom mu porozuměli.

Posel Alláha, nechť mu Alláh žehná a dá mír, nás varoval, že tafsír nesmí být založen na pouhých dohadech. „Kdokoliv interpretuje Korán podle svého názoru, jeho místo bude v Pekle.“ (zaznamenal at-Tirmidhí).
Podle Khurrama Murada se tento hadíth týká těch, kteří používají Korán, aby podpořili a dokázali své osobní názory a představy spíš, než aby se vzdali svého ega a přistupovali k jeho vedení s otevřenou myslí.

Ve shrnutí, hluboké a přesné chápání Koránu vyžaduje oboje: technické (jazykové, historické a další intelektuální) a duchovní (skutečné oddání se Alláhu a jeho slovům) nástroje. Samotné není ani jedno z nich dostačující. Čím víc má člověk těchto nástrojů, tím lepší je jeho tadabbur .

Závěr

1. Existují různé úrovně nebo stupně v hloubce pochopení Koránu.
2. První a bezprostřední je úroveň připomínání, tadhakkur , která je přístupná všem, dokonce i díky překladům. Proto by nikdo neměl zanedbávat čtení Koránu sám pro sebe a snahu o pochopení jeho základního poselství, které může být nazváno základní vírou neboli aqídou Islámu.
3. Pokud ovšem chceme získat hlubší pochopení Koránu, abychom mohli přemýšlet o některých zjevných rozporech, které mohou vzniknout jako výsledek prvního zběžného čtení, musíme jít za skutečnými učenci Islámu, současnými i minulými.
4. Oba přístupy jsou potřebné a nepostradatelné pro nás všechny. Připomínání si základního poselství nám pomáhá bojovat proti zlu všeho druhu: tomu v nás stejně jako tomu, které zasahuje naši víru zvnějška.
5. Tyto dva stupně chápání nejsou ve skutečnosti nezávislé jeden na druhém. Ti obyčejní muslimové, kteří se opírají jen o základní pochopení Koránu, jsou instruováni v samotném Koránu, aby se obraceli na „lidi poznání“ v tom, co nechápou.
   A vyslali jsme před tebou jen muže, jimž dali jsme vnuknutí a zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li! 16:43 (také 21:7)
   Podobně specializovaní učenci nikdy nejsou povýšeni nad upřímnou radu a zdvořilou „kontrolu“ běžných muslimů.
6. Získání pouze technických dovedností, jako např. znalost arabského jazyka, hadíthů a názorů společníků není dostačující vnitřní čistoty a pokory. Opravdoví učenci podle Koránu jsou ti, kteří se bojí Alláha nejvíce:
   A obávají se Alláha ze služebníků Jeho ti nejmoudřejší a Alláh věru je mocný a odpouštějící. 13:27

Při hledání vedení pro pochopení Koránu, se musíme ujistit jak nejlépe můžeme, že učenci jsou skutečně bohabojní, a že jejich životy odrážejí jejich vědění.

Začali jsme předložením problému o nepoužívání Koránu neznalými masami na jedné straně a jeho zneužívání šarlatány a pseudoučenci, kteří si dělají nárok interpretovat Korán, ale chybí jim jak vědomosti, tak čistota, aby ho mohli správně vyložit a tak svádějí ostatní na straně druhé. Jakmile se ke Koránu zcela přiblížíme, celými našimi srdci a myslemi, vyřešíme tak oba problémy. Problém neznalých mas zmizí, protože základní poselství Koránu, které je schopné varovat islámskou společnost od všech možných forem přidružování (širku), morální zkaženosti a dalších úchylek od správné cesty, bude přístupné všem. Podobně všichni muslimové, laici nebo učenci, budou mít dobré základy co se týká hlavního poselství Koránu a stále více a více muslimů bude dosahovat vyšších stupňů tadabbur a bude stále menší a menší možnost, aby nějaký zkažený pseudoučenec svedl ostatní.

Závěrem je třeba říci, že Korán je „provazem Alláha“ (3:103), pokud se ho budeme pevně držet, bez nedbalosti a zneužívání, povede muslimskou ummu ke konečnému úspěchu v tomto životě i příštím. Ti, kdo pochybují o této síle Koránu, by měli znovu zvážit tvrzení o své víře. Otázka, kterou by si měl položit každý z nás, je:

„Jaká je má role v ochraně Knihy Alláha od neužívání a zneužívání?“

Pokud začnete upřímně uvažovat, jsem si jist, že sami uvidíte, jaký je váš úkol.

Uwaymir Anjum