Nařizuje Korán bití žen?

Vzhledem k tomu, že na nejedné proti-islámské stránce bylo zveřejněno toto video, kde údajně náboženský vedoucí, má uvádět bití žen v islámu jako součást náboženského řádu, myslím si, že je nutné opět zdůraznit pravý postoj islámu k tomuto tématu.

Než však začneme, myslím si, že je vhodné, aby kdokoliv kdo viděl zmiňované video si přečetl něco o agentuře, která dělala a dělá překlad z arabštiny do angličtiny. Jmenuje se Memri a její záměry a práci nám trochu poodhalí článek Guardianu, který byl přeložen také do slovenštiny. Tak tedy, původní článek v angličtině je zde a překlad zase tady.

Také bych ráda uvedla, že ačkoliv je teď pod lupou bití žen v islámu, americká lékařská asociace odhadla, že v USA jedna ze čtyř žen má pravděpodobnost být během svého života týrána a některé průzkumné agentury odhadují, že pravděpodobně jedna ze dvou žen budou za svůj život bity. Více si můžete přečíst v angličtině zde.

Teď už však k našemu tématu. Podrobnější vysvětlení verše jsem již dala v tomto článku a nemyslím, že je nutné to kopírovat. Přikládám zde však jiný článek na toto téma, který se mi líbí a snad konečně již nikdo nebude přidružovat bití žen s islámem.

Ráda bych však ještě zdůraznila, že osobně nesouhlasím s žádnou formou násilí, zejména ne v manželství a mé názory se shodují s učením islámu.

Bití ženy I

šejch Mohamed al Ghazali

Zmocňuje se mě hněv a smutek, když zjišťuji, že učenci hadísů neznají Svatý Korán. Čtou lidem hadísy a vůbec přitom neberou ohled na jejich blízkost nebo vzdálenost od veršů Koránu.

Ve svazku 3 Tajsír al Wusul ila Džami al Usul se vypráví, že Omar Ibn Al Khattáb (kéž je s ním Bůh spokojen) řekl, že Prorok (nechť mu Bůh požehná a dá mír) řekl: "Muž není tázán na to, proč udeřil svou ženu.", podle Abú Dáwúda. Šejch Mohamed Hamid al Fiqi k tomu doplnil "tento hadís předával An Nasai", aby tak posílil řetěz vyprávění tohoto hadísu a úplně přitom ignoroval matn (smysl) tohoto hadísu, jako by se tomuto hadísu nedalo nic vytknout!

Ale tak tomu vůbec není, protože smysl hadísu odporuje textu Koránu a odporuje množství dalších hadísů. Navíc jsou útok muže na ženu stejně jako útok ženy na muže nepřijatelné na základě textů, rozumu a zásad rovnosti. Nechápu, jak mohla být taková slova vyřčena a ještě k tomu připsána Prorokovi.

Když se píše o posledním soudu, říká se: "Kdokoli udělá dobro, uvidí ho, i kdyby vážilo jako mravenec (prášek, atom), kdokoli udělá zlo, uvidí ho, i kdyby vážilo jako mravenec (prášek, atom)." (99:7,8). To by byla manželka jedinou výjimkou z tohoto pravidla a jedině v tomto případě by se jejího manžela nikdo neptal "proč ji udeřil"? Mohl by ji tedy udeřit z  neuvedeného důvodu nebo z přechodné agresivity? A co v takovém případě uděláme s veršem: "A podle pravidel slušnosti jim patří tolik práv kolik mají povinností" (2:228) a co s veršem 2:231, kde se také mluví o pravidlech slušnosti. A co uděláme s hadísem "Doporučuji vám dobrotu vůči ženám ..."?

Někdy dojde k tomu, že žena se cítí nadřazená svému manželovi a pohrdá jím, nechce ho poslouchat a kvůli tomu se s ním pak nechce spojit ani v citlivých funkcích manželského života, takže on usíná rozzlobený vedle ní. Může se stát, že takové chování ženy vede manžela k tomu, že ji udeří. Ještě horší případ je, když manželka dovolí vstoupit do jejich domu někomu, koho manžel nemá rád, takže to vzbuzuje podezření, ohrožuje stabilitu manželství a vystavuje je to lidským řečem. Kromě těchto dvou důvodů jsem nenašel žádný důvod, proč by manžel mohl manželku 'udeřit'.

Nicméně i v těchto případech se vykladači shodují na tom, že se náprava musí zjednat pomocí siwaku (což je klacík velikosti zubního kartáčku). Jinými slovy, muž nesmí ženu silně bít nebo ji bít do obličeje! V hadísu si přečteme: "... A nebij do obličeje a neproklínej." Kromě toho Bůh říká o manželkách: "Jestliže vás poslouchají, nehledejte nic proti nim, protože Bůh je vysoký a veliký" (4:34).

Konec tohoto verše si také zaslouží úvahu. Na konci verše jsou použity dvě vlastnosti Boha, který se vztahují k velikosti. Velikost odrazuje od agresivního chování a od utlačování slabých i od jakéhokoli jiného nečestného jednání. Ve všem, co bylo uvedeno, Bůh přitahuje pozornost mužů na to, aby byl jejich vztah k manželkám čestný, něžný a důstojný. Nemůžeme si proto představit, že by muž mohl bít svou manželku, kdykoli se mu zachce, a neskládat z toho účty před Bohem. Proto nemá hadís, který vyprávěli Abu Dawud a An Nasai o násilí na ženách žádné základy, ať už se snažíme mu najít jakýkoli výklad ...

S minimálním realismem je jasné, že všechny ženy nejsou andělé a všichni muži nejsou ďáblové. Bylo by hloupé si to myslet. Stejně tak je jakýkoli soud, který zvýhodňuje jednu nebo druhou stranou, všechno možné, jen ne spravedlivý.

A Bůh ví nejlépe. (z islamophile)

Bití žen v islámu II

 Rozvod je sice v Islámu povolen, ale pouze jako nouzové východisko. Podívejme se, jak Islám muslimy od rozvodu odrazuje. Prorok Muhammad, nmBž, řekl věřícím, že: „ze všech povolených činů je rozvod Bohem nejvíce nenáviděn.“ (Abú Dáwúd)

Muslim by se neměl rozvést se svou manželkou jen proto, že se mu znelíbila. Korán instruuje muslimy, aby se chovali ke svým ženám mile i případech, kdy jsou jejich city vlažné nebo k nim pociťují nechuť:

A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! Jestliže k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro. 4:19

Prorok Muhammad, nmBž, dal věřícím podobnou instrukci: „Věřící muž nesmí nenávidět věřící ženu. Pokud se mu nelíbí jedna její vlastnost, bude potěšen jinou.“ (Muslim)

Prorok, nmBž, také zdůraznil, že nejlepší muslimové jsou ti, kdo jsou nejlepší ke svým ženám: „Věřící s nejlepší vírou jsou ti, kteří mají nejlepší charakter a nejlepší z vás jsou ti, kteří se chovají nejlépe ke svým ženám.“ (at-Tirmidhí)

Ovšem Islám je praktické náboženství a připouští, že existují okolnosti, kdy manželství stojí na pokraji rozpadu. V takových případech pouhá rada k laskavosti nebo sebekontrole není žádným řešením. Tak co dělat v takových případech, aby bylo manželství zachráněno? Korán nabízí některé praktické rady, pokud se jeden z manželů (muž nebo žena) chová daremně. Pro muže, jehož ženino nevhodné chování ohrožuje manželství, dává Korán 4 druhy rad, jak je detailně uvedeno v těchto verších:

A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, (1) varujte a (2) vykažte jim místa na spaní a (3) bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký. (4) A obáváte-li se  rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven. 4:34, 35

První tři způsoby mají být vyzkoušeny jako první. Pokud muž neuspěje, pak by měla být vyhledána pomoc rodin. Musíme poznamenat, že bití neposlušné manželky je dočasný a mírný akt (často se uvádí, že by mělo být provedeno něčím jako dřívkem na čištění zubů - tedy symbolicky) a nastupuje až jako třetí fáze v případech extrémní nutnosti v naději, že může neposlušnou manželku napravit. Pokud se tak stane, není muži dovoleno používat jakékoliv prostředky, aby činil manželce další nepříjemnosti, přesně jak je ve verších zmíněno. Pokud to nepomůže, není manželovi povoleno v tomto pokračovat a má vyhledat konečné řešení, čímž je rodinná pomoc při řešení problémů. Prorok Muhammad, nmBž, instruoval muslimské manžely, že by se neměli uchylovat k tomuto řešení kromě extrémních případů, jako je například otevřená oplzlost spáchaná manželkou. Dokonce i v případech, že k tomu nakonec dojde, trest má být mírný a pokud manželka se svým nevhodným chováním přestane, není manželovi dovoleno ji provokovat: "V případě, že se dopustily otevřené obscénnosti, můžete je nechat samotné v jejich postelích a mírně je potrestat. Pokud jsou vás poslušny, nečiňte jim žádnou újmu." (at-Tirmidhí)

Prorok navíc odsoudil jakékoliv neoprávněné bití. Některé muslimké ženy si mu stěžovaly, že je jejich manželé bijí. Když to uslyšel, kategoricky řekl: "Ti, kteří to dělají (bijí své ženy), nejsou nejlepší z nás." (Abú Dáwúd)

Prorok k tomu také řekl: „Nejlepší z vás jsou ti, kdo jsou nejlepší ke svým rodinám a já jsem z vás nejlepší ke své rodině." (at-Tirmidhí)

Prorok poradil jedné muslimské ženě, jejíž jméno bylo Fátima bint Qais, aby si nevzala určitého muže, protože byl známý tím, že bil své ženy.

Musíme také poznamenat, že Talmúd sankcionuje ženu bitím jako trestem z důvodu kázně. Manžel není omezen v bití pouze na extrémní případy jako je otevřená oplzlost. Může bít svou ženu třeba jen proto, že odmítá dělat domácí práce. Navíc není limitován tím, aby použil jen mírný trest. Může zlomit tvrdohlavost své ženy bičem nebo ji nechat hladovět.

Pro ženy, jejichž manželovo špatné chování je důvodem rozpadu manželství, Korán navrhuje následující řešení:

Jestliže se žena obává od manžela svého hrubosti či lhostejnosti, není pro ně oba hříchem, dospějí-li mezi sebou ke vzájemné dohodě, neboť dohoda je to nejlepší. 4:128

V tomto případě je ženě doporučeno hledat dohodu s manželem (s rodinnou asistencí nebo bez ní). Je pozoruhodné, že Korán nedoporučuje ženě uchýlit se ke dvěma výše zmíněným opatřením, a to je odepření sexu a bití. Důvodem k této nerovnosti je ochránit ženu před prudkou fyzickou reakcí směrem od jejího manžela, který se i předtím k ní choval nedobře. Taková hrubá fyzická reakce uškodí jak ženě samotné tak ještě trvajícímu manželství a přinese víc zla než dobra. Někteří muslimští učenci říkají, že tato opatření může na manžela uvalit soud v manželčině zastoupení. Soud tak nejprve špatně se chovajícího manžela napomene, pak mu zakáže sdílet s manželkou lože a nakonec přikáže symbolické bití.

Jako rekapitulaci můžeme říci, že Islám nabízí muslimským párům daleko životaschopnější rady, jak zachránit své manželství v případech problémů a neshod. Pokud jeden z manželů ohrožuje manželský vztah, druhý partner je Koránem pobízen učinit vše, co je možné a efektivní, aby toto posvátné pouto bylo udrženo. Pokud všechny možnosti selžou, Islám povoluje manželům klidný rozvod po dobrém.