Největší tajemství půstu

   Tajemství půstu pochopíme, jen když pochopíme tajemství lidské bytosti... Co to vůbec je člověk? Je to vzpřímená kostra s tělem? Je to soubor orgánů, buněk, masa, krve, kostí a nervů? Kdyby to byl člověk, jak by byl nicotný a bezcenný!

Lidská bytost přece není jen tělesná. Ve skutečnosti je to nebeská duše obývající pozemské tělo, je to tajemství nebeského království umístěné do schránky z hlíny. To je člověk, díky duchovnímu klenotu, který do něj Bůh vložil, může přemýšlet a chápat, díky němu cítí, díky němu organizuje pozemské království a snaží se dosáhnout nebeského království, kvůli němu Bůh rozkázal andělům, aby se klaněli před Adamem, určitě se neklaněli kvůli skořápce z hlíny. Súra 38, verše 71 a 72 : "Když tvůj Pán řekl andělům: "Stvořím z hlíny lidskou bytost. Až ho dobře vytvaruji a vdechnu mu Svého Ducha, padněte před ním na zem."

Takový je člověk: nadřazená duše v podřízeném těle. Tělo je dům, duše je jeho majitel a obyvatel. Tělo je dopravní prostředek, duše je cestující. Dům nebyl vytvořen jen tak a dopravní prostředek nebyl vytvořen jen tak. Oba mají cíl - sloužit cestujícímu. Lidé, kteří zanedbávají sami sebe a starají se o své domy nebo se stávají služebníky svého dopravního prostředku, jsou opravdu zvláštní. Zanedbávají svou duši a uctívají své tělo. ... Neustále myslí na své tělo, na své břicho a své pohlaví, na své instikty, na jídlo, pití, spánek,... Říkají, že bez toho není žádný život.

Bůh je popsal těmito slovy: "Nevidíš toho, kdo si ze své vášně dělá božstvo? Je snad tvůj úkol, abys byl jeho ručitelem? Nebo si myslíš, že většina z nich slyší nebo rozumí? Ve skutečnosti se podobají zvířatům. Nebo jsou spíš ještě dál od správné cesty." (25:43,44).

Takový je člověk - duše a tělo. Tělo má své požadavky, které odpovídají jeho nižší povaze, a duše má své požadavky, které odpovídají její vyšší povaze. Pokud člověk ve svém duchu nahradí tužby duše za tužby těla, změní se na zvíře a pak na ďábla. ...

Když si člověk uvědomí svou vlastní hodnotu, když pochopí tajemství, které do něj Bůh uložil, když se ptá své nebeské části, jak řídit pozemskou část, když se zabývá cestujícím dřív než povozem, když se zabývá obyvatelem dřív než domem, když dává přednost tužbám své duše nad tužbami svého těla, stane se andělem, a ještě lepším než andělem. "Ti, kteří věří a konají dobré skutky, jsou nejlepší ze všeho stvoření." (98:7)

Z tohoto důvodu Bůh předepsal půst, aby se člověk osvobodil od svých instinktů, aby se vytrhnul z vězení svého těla, aby zvládl svou zvířecí stránku a směřoval k andělské, aby se přiblížil nebeskému království, aby zaklepal na brány ráje svými prosbami a aby se mu tyto brány otevřely, aby vzýval svého Pána a On mu odpověděl: "Tady jsem, můj služebníku, tady jsem!". Vždyť Prorok (nechť mu Bůh žehná a dá mír), řekl, že prosba postícího se je vždy vyslyšena.

Júsuf Abd Alláh Al Qaradáwí - islamophile