O omezenosti, obzoru a lidskosti

Lidé se dělí do třech skupin: ti, kteří nikdy nevycestovali; ti, kteří cestují; a ti, kteří byli donuceni opustit svou zemi.

První skupina lidí má omezený pohled na svět. Jejich obzor nesahá za nejbližší kopečky. Jejich svět se skládá pouze a jedině z lidí stejného myšlení, barvy pleti, jazyku a jídla. Jejich názor na svět je omezen na to, co vidí a nejdále cestovali očima po obrazovce. Takoví lidí si maximálně ještě koupí nějaký levný zájezd do nějaké nejbližší krajiny a uzavřou se do skupiny spolucestujících.

Druhá skupina lidí jsou lidé, kteří pochopili, že svět je různorodý. Pochopili a na vlastní kůži poznali, že Bůh stvořil lidi různých jazyků, barvy pleti, myšlení. Takoví lidé se dále dělí na ty, kteří se snaží druhým vnucovat svůj názor a povyšují se nad ně. A dále na lidi, kteří tolerují a respektují rozmanitost a snaží se jí využít k vlastnímu obohacení.

Třetí skupina jsou lidé, kteří byli nějakými okolnostemi donuceni svou rodnou zemi opustit. Někteří odešli hledat lepší život, někteří odešli v touze zachránit si vlastní život. Ať se již zamilovali do cizince, nebo je dohnaly kalamity; tito lidé po mnoho let emociálně trpí. Nedokáží si najít v té cizí zemi to své. Stýská se jim po domově, lidech stejného myšlení, kultuře... I přesto, že některé společnosti jim vyšly vstříct, stále se cítí cizinci. Je to velmi osamělý stav a pochopí ho jen ti, kteří ho prožili.

Jakýkoliv člověk má možnost vzít si do rukou mapu a podívat se, že tento svět se skládá z různých národností a národů. Cestování a imigrace jsou součástí lidstva od počátku. Spojené Státy a Kanada jsou postaveny na (skoro) vyhlazení původního domorodstva a zaplavení kontinetu lidmi zejména z Evropy. Česká republika je postavena na usídlení národu, který do našeho kraje připutoval a rozhodl se z něj udělat svůj domov. Kolik Čechů bylo donuceno před, po a během světových válek opustit svou rodnou zem?

Lidské neštěstí se neomezuje na národnost. Mělo by v nás vzbudit soucítění – lidskost. Člověk, který se rozhodne sypat sůl do rány by se měl zamyslet, protože nikdy neví, kdy sám bude v potřebné situaci, i kdyby to nevyžadovalo opustit domov.

Gabriel Garcia Marquez napsal:

„Člověk má právo podívat se dolů na druhého pouze pokud mu chce pomoci.“