Vyprávěný příběh o zabití satirické básnířky Asmy bin Marwan zní velmi stručně asi takto:

"Umajr ibn Awf zabil básnířku Asmu bin Marwan, protože skládala útočné básně proti Prorokovi, nechť mu Bůh žehná a dá mír. Byla zabita obklopena svými dětmi zatímco jedno z nich kojila."

Před tím, než si uděláme obrázek o této události, podívejme se na něco důležitějšího než na obsah příběhu, podívejme se na to, co není tak viditelné, ale co určuje věrohodnost tohoto příběhu.

...

Příběh o zabití Asmy bint Marwan je zmíněn Ibn Sa´dem v Kitáb at-Taqabat al-Kabír a autorem Kinz ul-Ummal pod číslem 44131, který ho připisuje Ibn Sa´dovi, Ibn Adijjovi a Ibn Asakerovi. Co je zajímavé, že Ibn Adijj ho zmiňuje ve své knize al-Kamel od Džafara ibn Ahmada ibn Muhammada ibn as-Sabaha od Muhammada ibn Ibrahima aš-Šamiho od Muhammada ibn al-Hadždžádže al-Lachmího od Mudžalida od aš-Šuabiho od Ibn Abbáse a dodává, že

...tento isnád (řetězec vypravěčů) není vyprávěn podle Mudžalida, ale podle Muhammada ibn al-Hadždžádže a oni všichni (ostatní vypravěči v řetězci) obviňují Muhammada ibn al-Hadždžádže, že ho padělal. (Ibn 'Adijj, Al-Kamel, Vol. 6, p. 145)

Je také zaznamenán od Ibn al-Gawzího v al-Ilal a je zařazen mezi ostatní defektní vyprávění. Takže podle svého řetězce vypravěčů je toto vyprávění padělané - protože jeden z jeho vypravěčů je známý paděláním hadíthů. Z toho důvodu je takový příběh odmítnut a lepší by bylo dát ho do odpadkového koše.

Postoj Proroka vůči ženám a starcům ve válce

Nyní se budeme věnovat autentické sunně (tradici) Proroka, nechť mu Bůh žehná a dá mír, ohledně žen a starců ve válce. Nebudeme se věnovat žádným nepodloženým nebo padělaným vyprávěním, ukážeme pouze autentická vyprávění.

Ve stručnosti: autentická sunna (tradice) Proroka, nechť mu Bůh žehná a dá mír, zakazuje zabíjení žen ve válce.

Vyprávěl Anas bin Malik: "Jedna židovská žena přinesla Prorokovi otrávenou (uvařenou) ovci a on z ní pojedl. Byla předvedena před Proroka a zeptali se ho: "Máme ji zabít?" Řekl: "Ne." Stále jsem viděl účinek jedu na patře Prorokových úst." (al-Buchárí)

Prorok, nechť mu Bůh žehná a dá mír, odmítl zabít ženu, která se ho záměrně pokusila otrávit, ale my máme díky smyšlenému příběhu věřit, že přikázal zabít ženu, která ho pouze ústně urážela?

Vyprávěl Ibn Umar: "Posel Alláha, mír s ním, uviděl mrtvolu ženy, která byla zabita během jednoho z nájezdů a projevil s tím nesouhlas a zakázal zabíjení žen a dětí." (al-Buchárí, Malik)

Kvůli tomuto zákazu učenci právní školy Abú Hanífy říkají, že ženy-odpadlice nemají být zabity, protože Prorok zakázal zabíjení žen a protože zákaz je obecný, zahrnuje také ženy odpadlice.

I po Prorokově smrti zůstala jeho sunna muslimy uchována:

Abú Bakr poradil Jazídovi: "Radím ti deset věcí: Nezabíjej ženy nebo děti nebo staré, vetché osoby. Neporážej stromy nesoucí ovoce. Nenič obydlená místa. Nezabíjej ovce nebo velbloudy kromě pro obživu. Neupaluj včely a nerozmetávej je. Nekraď z válečné kořisti a nebuď zbabělý." (Malik)