Půst v měsíci ramadánu

     Ramadán je devátým měsícem v islámském kalendáři, Al-Hidžra. Tento kalendář je založen na lunárním systému. V lunárním roce je dvanáct měsíců. Jsou to:

1. Al-Muharram

2. Safar

3. Rabí´ul Awwal

4. Rabí´ul Thání

5. Džumádá Awwal

6. Džumádá Thání

7. Radžab

8. Šábán

9. Ramadán

10. Šawwál

11. Dhúl Qidá

12. Dhúl Hidždža

Půst v měsíci ramadánu je jedním z pěti pilířů islámu. Jako povinnost (fard) byl přikázán všem dospělým a zdravým muslimům v 2. roce hidžry (r. 623). Pro půst se používá arabského slova „saum“ (mn. č. sijám), které doslova znamená „zdržet se něčeho“. V islámské terminologii je pak tento výraz překládán ve významu zdržet se jídla, pití a intimního styku.

Bůh v Koránu praví: “Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní!” (Kráva, 2:183)

a dále: “Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí!” (Kráva, 2:185)

Ramadán je měsícem trpělivosti, skromnosti a vzájemné pomoci. Je to měsíc, jehož začátkem je milost, prostřední třetina je odpuštění a konec měsíce symbolizuje osvobození od pekelného ohně.

Abú Huraira zaznamenal, že Prorok, nechť mu Alláh požehná a dá mír, řekl: „Kdokoliv se postí během měsíce ramadánu s pevnou vírou a vyhledává potěšení Alláha a odměnu, jeho předchozí hříchy mu budou odpuštěny.“ Tento hadís je převyprávěn Ahmadem a sestaviteli sunanu.

Půst začíná každý den za rozbřesku (úsvitu) v čase těsně před ranní modlitbou (salát al-fadžr). Před jeho začátkem je nutné pojmout úmysl (níja), ten může být přijat již večer před spaním nebo v době podávání ranního jídla (suhúr), nejpozději však před začátkem času pro ranní povinnou modlitbu. Od této doby se musí každý postící zdržet jídla, pití, intimního styku, ale i nemorálního chování a jednání. Půst končí při západu slunce v době, kdy začíná svolávání k modlitbě západu slunce (salát al-maghrib). Je žádoucí ukončit půst co nejdříve po této době. Zvykem proroka Muhammada bylo ukončit půst datlemi a pohárem vody. Přerušení půstu by měla doprovázet následující prosba k Bohu: „Ó Bože, pro Tebe jsme se postili a z Tvých darů jsme přerušili půst.“ (Alláhumma laka sumna wa ‘alá rizqika aftarna).

Půst je povinný pro každého

- nadaného rozumem (duševně zdravého)
- dospělého (musí dosáhnout věku pohlavního a rozumového dospívání)
- schopného podstoupit nesnadnost půstu

Z půstu jsou vyňaty následující kategorie muslimů:

- děti, které nedosáhly věku pohlavního a rozumového dospívání.

- duševně nemocní lidé, kteří nejsou za své činy zodpovědní. Tyto dvě kategorie jsou osvobozeny od půstu a jejich příslušníkům není nařízena žádná náhrada. 

- muži a ženy, kteří jsou příliš staří a slabí, než aby mohli tuto povin­nost dodržovat a snášet její útrapy. Tito lidé jsou od povinnosti půstu osvobozeni, musejí však nabídnout přinejmenším jednomu chudému muslimovi průměrné celé jídlo nebo jeho hodnotu za každý den půstu. Náhrada naznačuje, že pokud se mohou postit jeden den, měli by tak učinit, za každý nedodržený den půstu však musejí nabídnout stanove­nou náhradu. Jinak se budou ze své nedbalosti zodpovídat. 

- nemocní lidé, jejichž zdraví by bylo půstem vážně poškozeno, mo­hou půst odložit až na dobu, kdy budou opět zdraví, a mohou jej den po dni nahradit. 

- lidé, kteří cestuji na vzdálenost 80 kilometrů nebo delší. V takovém případě mohou lidé půst dočasně přerušit a mohou jej nahradit později, opět den za den. Je však pro ně lepši, jak praví Korán, půst dodržet, pokud nečelí zvlášť krutým útrapám. 

- těhotné ženy a kojící ženy mohou rovněž přerušit půst, jestliže by ohrozil zdraví jejich nebo zdraví jejich dětí. Musí však půst nahradit později, opět den za den. 

- ženy během menstruace (nejvýš deset dní) nebo během šestinedělí (nejvýš čtyřicet. dní). Není jim dovoleno postit se, ani když se postit mohou a chtějí. Musejí odložit půst na dobu po uzdravení a pak jej den za dnem nahradit.