Súra 37
07.02.2015 14:37| Jméno: | C.C. |
|---|---|
| Předmět: | Súra 37 |
| Váš dotaz: | Dobrý den, Teď čtu súru. 37 Stojící v řadách. Nějak nechápu tyto verše: A přiblíží se k sobě navzájem a bude se vyptávat jede druhého, A řekne jeden z nich: "Měl jsem přítele dobrého, jenž říkával: ,Patříš takévmezi ty, kdo za pravdivé prohlašují varování, Že až zemřeme a staneme se prachem a kostmi, před soud budeme postaveni?'" A řekne: "Nechcete se tam vzhůru podívat?" A sám vzhůru pohlédne a spatří přítele svého uprostřed pekla stár, I zavolá naň: "Při BOHU, málem jsi mne zahubil a kdyby nebylo dobrodiní Pána mého, také bych mezi předvedenými byl!- Což vskutku nezemřeme, jen touto svou smrtí první, a potrestáni nebudeme? To věrubje štěstí nesmírné!" Jak mám chápat to, co se stalo onomu příteli? Co udělal tak špatného? |
Dobrý den,
příběh v súře 37 povídá o tom, jak se lidé v ráji budou povídat a ptát se na lidi, které znali na tomto světě. Muž, o kterém se hovoří, měl na zemi přítele. Ten přítel nebyl věřícím. Ten muž říká, že ho ten v pekle skoro svedl z cesty, ale že ho Boží milosrdenství zachránilo.
Pro nás z těchto veršů plynou následující pravidla:
1) Lidé si budou pamatovat, co se jim na zemi přihodilo.
2) Lidé se budou vzájemně znát a a rozeznají se.
3) Lidé ráje budou mít možnost vidět do pekla a lidé v pekle, budou moct vidět lidi v ráji. Což samozřejmě přidá na radost a vděčnosti lidí ráje nebo utrpení lidí pekla.
A Alláh ví nejlépe.
—————