Výstava Brno 2010 "Víte, kdo to byl?"

   Je týden po výstavě "Víte, kdo to byl?" a ráda bych udělala nějaké vyhodnocení této akce.

Výstava "Víte, kdo to byl?" byla pořádána muslimy nejen z Brna. Dalo se dohromady pár organizací a vznikl projekt, ve kterém chtěli muslimové představit islám, ale i sebe samotné, široké věřejnosti. Součástí výstavy byly plakáty s různými veršemi Koránu nebo hadíthy. Nechyběla ani četba, občerstvení a dialog. Návštěvnost se velmi těžko odhaduje, vzhledem k tomu, že dva a půl dne byla výstava na náměstí Svobody a další dva a půl dne na Staré radnici v Brně. Ale i přesto, abychom měli malou představu kolik tak asi pravděpodobně bylo návštěvníků, spočítali jsme knížky, které byly k této příležitosti přeloženy, vytištěny a zdarma rozdávány převážně u našich stolků. Celkově "zmizelo" 2300 knížek. Návštěvnost tedy odhaduji na 100 - 350 lidí denně.

Jak přijali Brňané takovou výstavu? Byla jsem velmi mile překvapena, neboť mnoho lidí vyslovilo přání, aby se takové akce děly víc. Stejně tak jsme se setkali s velmi pozitivní odezvou. Jednak si návštěvníci prohlédli naše plakáty, ale taky jsme velmi často měli velmi kvalitní konverzace. Na Starou radnici se za námi přislo podívat pár tříd pedagogické falukty a střední. A právě toho místo svou intimností vyvolalo tyto hlubší a smysluplné diskuze. Na náměstí naopak díky občerstvení slavili svátky bezdomovci.

Překvapil mě zájem občanů dříve narozených, které to evidentně zaujalo natolik, že přišli i několik dní po sobě. Mezi nimi mám hned několik oblíbenců. Jejich nejčastější otázky se týkaly víry v Boha, islámu celkově a samozřejmě také dnešního dění, ale tyto otázky byly spíše v menšině.

K nespokojenosti některých návštěvníků mého blogu musím konstatovat, že pouze poslední den jsme měli dva návštěvníky, kteří otevřeně vyjádřili svůj nesouhlas. Byla to jedna starší paní, která se k vyslovení svého názoru chystala asi 4 dny, ale i přesto nepohrdla kilem datlí. A k ní se pak připojil jeden pán, jehož domovem je ulice a který naopak velmi zabraně, na schodku před obchodem, hltal knížku o prorokovi Muhammadovi, kterou si neodmítl vzít. Toť vše.

Poselství, které tato výstava nesla a se kterým naši návštěvníci odcházeli bylo naplněno poklidem a touhou hledat to, co máme společného. Na světě je už tolik zla, že je zbytečné házet polínka do ohně. Škoda, že právě někteří čtenáři tohle asi nikdy nepochopí.