Zabíjení v Koránu

Některé verše, které hovoří o zabíjení (vysvětlení veršů je dle tafsíru)

A bojujte na stezce Boží proti těm, kdož bojují proti vám,[204] avšak nečiňte bezpráví, neboť Bůh nemiluje ty, kdož se bezpráví dopouštějí. 2:190

(Vysvětlení verše)

(204) 2:190  - Válka je přípustná v sebeobraně a za přesně stanovených podmínek. Dojde-li k ní, musí být vedena s úsilím, nikoli však bezuzdně, a směřovat toliko k znovunastolení míru a svobody k uctívání Boha. V žádném případě nelze překročit přísné meze: nesmí být ubližováno ženám, dětem, slabým a starým lidem, káceny stromy a pleněno obilí, a také odpírán klid zbraní, pokud se nepřítel hodlá usmířit.

Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, a vyžeňte je z míst, odkud oni vás vyhnali, vždyť svádění od víry je horší než zabití. Avšak nebojujte s nimi poblíže Mešity posvátné,[205] dokud oni s vámi zde nezačnou bojovat. Jestliže však vás tam napadnou, zabte je - taková je odměna nevěřících![206] Jestliže však přestanou. . . tedy Bůh věru je odpouštějící, slitovný! 2:191

(Vysvětlení verše)

(205) 2:191  - Tento odstavec vysvětlují události, k nimž došlo v Hudajbíji v šestém roce hidžry, přestože není jasné, zda byl seslán k této příležitosti. Muslimové tehdy tvořili silnou a rozvíjející se společnost. Mnozí z nich byli utečenci z Mekky, kde pohané nastolili nesnášenlivou autokracii, pronásledovali muslimy a bránili jim v tom, aby navštěvovali své domovy a dokonce i konali pouť v období všeobecně uznávaného příměří. Vládla tu nesnášenlivost, útlak a autokracie, a jen připravenost muslimů prosadit svá práva jakožto práva Arabů přinesla — aniž byla prolita krev — smlouvu, kterou důsledně dodržovali. Avšak pohané bez sebemenších skrupulí zradili důvěru. Věnovat se následujícím událostem není na tomto místě nutné. Obecně lze říci, že Islám je náboženstvím míru, dobré vůle, vzájemného porozumění a oddané víry. Nesmíří se však s křivdou a jeho stoupenci budou chránit čest, spravedlnost, laskavost a vlídnost, tak, jak jim svým osobním příkladem předurčil Prorok. Věří v odvahu, poslušnost, kázeň, smysl pro povinnost, a napření všech sil, tělesných, duchovních i morálních, k nastolení pravdy a spravedlivé společnosti.

(206) 2:191  - „Nevěřících“: v užším i širším slova smyslu. Pokud vám chtějí násilně zabránit v provádění svatých obřadů, vlastně tím vyhlašují válku vašemu náboženství, a bylo by zbabělostí tuto výzvu nepřijmout a nepokusit se vyvrátit tyranii z kořenů.

A najdete i jiné pokrytce, kteří chtějí získat důvěru vaši i důvěru svého lidu. Kdykoliv se pokusí vás svést k odpadnutí,[610] budou v tom odraženi. A jestliže se nebudou držet stranou od vás a nevzdají se vám na milost a nesloží své ruce, tedy je chyťte a zabte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou. 4:91

(Vysvětlení verše)

(610) 4:91  - Jako protiklad ke dvěma skupinám zběhů, vůči kterým by měla být projevena shovívavost, existuje skupina, která je zrádná a nebezpečná, a neměla by být ponechána bez dozoru. Tito lidé se snaží získat vaši důvěru a po celou dobu jsou ve spojení s nepřítelem. Vždy, když se naskytne příležitost, podlehnou pokušení hrát na obě strany. Nejlepší způsob, jak se k nim chovat, je zacházet s nimi otevřeně jako s nepřáteli. Vyvarujte se mít je ve svém středu. Pokud vám dají záruku míru a otevřeně s vámi nebojují, tedy dobrá. Ne-li, jsou to zběhové, kteří straní nepříteli. Podávají vám o tom důkaz a vy je můžete s čistým svědomím zadržet a popravit jako dezertéry a nepřátele.

pzn. Tento verš nehovoří o nevěřících, ale o pokrytcích.

vysvětlení převzato z https://www.muslim-inform.cz/