Zběžný pohled na jeho nádhernou povahu

31.12.2011 23:42

Zběžný pohled na jeho nádhernou povahu

al džumuah

 

     Přestože byl pouze člověk, Alláhův Posel, mír a požehnání Alláha s ním, byl nejblíže k dokonalosti, jak jen to bylo a je pro člověka možné. Ve svém každodenním životě jedl a pil s mírou, byl laskavý ke své rodině, velkorysý ke svým sousedům, milující ke svým manželkám, pokorný ke svým společníkům, k mladým lidem se choval vřele a byl milosrdný ke svým nepřátelům.

Zde Vám ukážeme pár příkladů z jeho ukázkového života, které naznačují, proč všichni, kdo ho kdy potkali nebo o něm slyšeli, ho respektovali a milovali.

1. Nesmírná velkorysost

 Velkorysost našeho milovaného Proroka byla legendární. Nikoho nikdy neodmítnul, nikdo neodešel od jeho dveří s prázdnou. To až natolik, že když ho jeden muž požádal o jeho dlouhou košili, kterou měl na sobě, Prorok si ji svlékl a dal mu ji. Džábir ibn Abdulláh řekl, že Prorok nikdy na nic neodpověděl NE. (al-Buchárí, Muslim). Jeho mladý společník, Anas ibn Malik, vyprávěl, že každý, kdo Proroka žádal o něco ve jménu Islámu, to dostal. Jeden muž požádal Proroka o majetek a dostal stádo, které se vešlo mezi dvě hory. Muž šel zpátky ke svým lidem a řekl: "Staňte se muslimy, mí lidé, protože Muhammad rozdává tak velkoryse, jako někdo, kdo se nebojí chudoby!"

Banality tohoto života pro něj nic neznamenaly. Vzdal by se všeho, jen aby získal srdce krátkozrakých lidí, jako je mnoho z nás, jen ve jménu Alláha.

Jednou přišel beduín k nejvznešenějšímu Proroku, mír a požehnání Alláha s ním, a drze řekl: "Muhammade, dej mi ze svého bohatství to, co nepatří ani tobě ani tvému otci." Věrní společníci Proroka se rozzlobili a chopili se toho muže. Prorok je požádal, aby ho nechali být, vzal si beduína stranou a řekl mu, že si může vzít vše, co chce. Muž byl rád a Proroka pochválil. Prorok mu řekl: "Mí společníci se na tebe zlobí. Až budeš odcházet, zopakuj tato slova tak, aby je slyšeli, aby už se na tebe nezlobili." Muž takto učinil. Když odešel, Prorok přišel zpět ke svým společníkům a řekl: "Podoba mě a toho muže je taková, jako majitel velblouda, kterému utekl velbloud. Když ho lidé začali honit, velbloud jen utíkal více a více. Ale když onen muž požádal lidi, aby ho přestali nahánět, nabral si do ruky trochu trávy, velbloud se k němu ochotně vrátil." (Síra Ibn Isháqa)

Neměli bychom snad milovat tohoto muže, který nám ukázal takovouto ušlechtilost a lidskost? Nechť jsou pro něj můj otec i má matka obětováni!

2. Nejvyšší shovívavost

Arabský výraz pro tento povahový rys je hilm, což znamená schopnost se ovládat v okamžicích zloby a beznaděje tak, aby se jeden vyhnul nepřiměřených a nevhodných reakcí.

Během dne Uhud byl Prorok ošklivě zraněn, ale místo toho, aby své nepřátele proklínal a přivolával na ně zkázu, modlil se k Alláhu: "Ó Bože, omluv mé lidi, protože oni nevědí." Při jiné příležitosti řekl jeden vzpurný muž Prorokovi: "Buď spravedlivý, rozdělení tohoto majetku by mělo náležet pouze Bohu." Prorok mu odpověděl: "Běda ti, kdo jiný by měl být spravedlivý, když ne já!"

Nikdy se nesnažil nikomu pomstít ani nikdy neuhodil sluhu, dítě nebo ženu. Jeho žena, matka věřících Áiša, řekla: "Nikdy jsem neviděla Alláhova Posla se mstít za špatnosti, které mu byly vykonány, pokud tím nebyly porušeny Alláhovy zákazy, ani nikdy nikoho, ani sluhu nebo ženu, neuhodil."

Zajd ibn Sa'na, židovský rabbi v Medíně, jednou přišel k Prorokovi a vymáhal splátku dluhu. Chytl Proroka za roucho kolem jeho krku a drze řekl: "Vy lidé z kmene Banu Abdul Muttalib vždy platíte pozdě!" Umar se na tuto drzost nemohl dívat a muže chytl a pokáral ho. Posel Alláha, mír a požehnání Alláha s ním, se usmál a řekl: "My oba se potřebujeme polepšit: Mě si měl připomenout, abych platit dluhy včas a jemu, aby si o ně žádal lepším způsobem." Poté Prorok zaplatil muži a ještě mu něco přidal jako dar. Když muž uviděl takovouto zdrženlivost a velkorysost, okamžitě se stal muslimem.

3. Odpuštění a laskavost

Alláh řekl: Buď shovívavý, přikazuj vhodné a vyhýbej se pošetilým! 7:199 

Alláhův Posel požádal Gabriela o vysvětlení tohoto verše. Gabriel řekl, že se zeptá Alláha Vševědoucího, Moudrého a když se vrátil, řekl: "Ó Muhammade, Alláh ti přikazuje, aby ses choval hezky k těm, kteří se k tobě chovají špatně, abys dával těm, kteří tě obírají a odpouštěl těm, kteří ti křivdí."

Život Alláhova Posla je velkolepým ztělesněním a podrobením se těmto příkazům Nejvyššího Alláha.

Kdo by mohl být lepším svědkem než samotný Stvořitel a Pán všech světů, který dosvědčil, že Jeho Posel měl to nejvznešenější chování? Vskutku jej Nejmilosrdnější Pán nazval slitováním pro všechny světy, nejen ten smrtelný. Ale i v tomto postavení byl Prorok nejdále k tomu, aby si přisvojoval vlastnosti jako upjatost, pýcha nebo trpkost, které jsou někdy přijímány lidmi, kteří se odevzdají uctívání a náboženství. Jeho manželka, Áiša, vyprávěla, že: „Vždy, když měl Alláhův Prorok vybrat  ze dvou věcí, zvolil tu jednodušší - pokud to ovšem neobsahovalo nějaký hřích. Pokud se jednalo o něco špatného, on byl ten, co se tomu vyhnul nejvíce. Alláhův Prorok, mír a požehnání Alláha s ním, se za sebe nikdy nemstil. Ale pokud byly překročeny hranice stanové Alláhem, reagoval a přijal opatření pro Alláha." (Muwatta a al-Buchárí)

Jaká větší shovívavost a odpuštění může existovat než ta, kdy odpustíte svým nepřátelům, kteří strávili většinu svého života tím, že vás pokořovali, ubližovali vám a hlavně, zabili většinu z vašich příbuzných? Prorokův milující a ochraňující strýc Hamza byl zabit lidmi z Mekky. Prorokovi společníci byli týráni a dokonce vražděni. Nakonec, když všechno úsilí bylo k ničemu, musel Prorok opustit své drahé město a emigrovat do Medíny. Ale i v Medíně byl pořád pronásledován lidmi z Mekky, válčili s ním, spolčovali se proti němu.  Po letech nelítostných bojů konečně vyhrál a jeho oddanost, víra a moudrost, z Milosti Boží, dostala lidi z Mekky na kolena. Když se vrátil s nespočtem svých oddaných,  vpochodoval ukázněně a pokorně do města, které ho dříve tolik ohrožovalo. Nikdo jiný nebyl tak pokorný, ohnutý a více vděčný než sám Prorok. Osud Mekky byl v jeho rukou, a nikdo by se nedivil, kdyby je byl potrestal za vše, co mu udělali. Ale on jim odpustil. Řekl: "Dnes na Vás žádná vina není - nechť Vám Bůh odpustí." Vzpomenutí na vznešeného proroka Júsufa, který podobným způsobem odpustil svým bratrům.

Odpustil svým kritikům, když zvítězil, což je velice těžké udělat. Ale ještě těžší je odpustit, když je jeden slabý a přemožený. Milovaný Alláhův Posel vykazoval stejnou štědrost a laskavost, když na něj zlomyslné děti a otroci v Taifu házeli kameny a boty, když jej uráželi a proklínali. Vůdci Taifu nejen že odmítli jeho poselství a volání k Islámu, ale vypudili ho ponižujícím způsobem. Ale kdo může ponížit toho, koho Alláh vyvýšil nad všechna ostatní stvoření, v nebi i na zemi? Zatímco se jeho boty plnily krví, skryl se před kameny a urážkami do zahrady. Jeho srdce přirozeně bolelo a truchlilo. Jeho milovaná žena před pár měsíci zemřela, brzy poté ji následoval jeho starostlivý strýc Abú Tálib, který byl v Mekce jeho poslední ochrana. Stal se cizincem mezi svými vlastními lidmi, vyvrhel vlastního města. Doufal, že vůdci Taifu, jeho vzdálení příbuzní, uvidí pravdu a podají mu pomocnou ruku. Cestoval za nimi, aby je pozval k Islámu, ale oni jej odmítli ještě prudčeji a násilněji než jejich bratranci v Mekce. Pokud by měl existovat okamžik největší bezmoci a beznaděje, byl by to tento. On sám se o pár let později svěřil Áiše, že toto bylo to nejsmutnější období jeho období jako posla.

Odmítnutí a špatné zacházení s Alláhovými posly vyhladilo už předcházející národy. Anděl Gabriel se zjevil a řekl, že pokud by se Muhammad pomodlil k Bohu, údolí Taifu by bylo okamžitě rozdrceno mezi dvěmi horami. Hory byly připraveny potrestat ty, kteří tak krutě ponížili a vypudili Alláhova milovaného. Ale Prorok i přesto jemně odmítl tuto nabídku a řekl: "Ó Alláhu, odpusť mým lidem, protože oni prostě nevědí." Řekl: "Jen se modlím,aby jejich potomci byli vybráni Alláhem jako ti, kteří budou uctívat pouze Jeho a nic k Němu nepřidružovat." (al-Buchárí a Muslim) Prosby při této příležitosti patří k těm nejvíce srdcervoucím.

"Ó Alláhu, k tobě se obracím se svou slabostí a bezradností. Ó Milosrdný, Ty jsi Pánem slabých, Ty jsi mým Pánem. Do kterých rukou vkládáš můj osud? Do rukou člověka, který mě uráží, či nepřítele, kterému nade mnou dáváš moc? Jestli se na mě nehněváš, nevadí, co se se mnou stane. Tvá přízeň je mým cílem. Utíkám do bezpečí světla Tvé tváře, které rozjasňuje temnotu, a na kterém záleží tento i onen svět, aby na mě nepadl Tvůj hněv a aby nade mnou nehřměl. Učiním vše, abys byl spokojen. Není síly ani moci kromě Tebe."

Při jiné příležitosti přišel k Prorokovi jeho společník a řekl: "Posle Alláhův! Kmen Daws neuposlechnul a porušil Tvé příkazy. Dovolej se Alláha proti nim!" Ale Prorok se místo toho pomodlil: "Ó Alláhu, veď Daws a nech, aby přišli k nám." (al-Buchárí) Jindy byl požádán, aby proklel polyteisty, na což on odpověděl: "Byl jsem seslán jako milost, ne proto, abych zatracoval." (Muslim)

 

4. Umírněnost, disciplína a vytrvalost

Mezi méně známými vlastnostmi Proroka je také ohromná disciplína, umírněnost a vytrvalost. Jeden Arab o Prorokovi výmluvně poznamenal: „Vítězný, ale ne nafoukaný. Poražený, ale ne zoufalý."

Asketové různých náboženství se vždy snažili nalézt únik ze skutečného světa tím, že svému tělu odepírali potravu a své duši odepírali legitimní požitky jako manželství, vůni a dobré jídlo. Jenže toto je stejné jako z bitvy utíkat, než aby ji jeden bojoval. Prorok, mír a požehnání Alláha s ním, nás naučil podílet se na těchto požehnáních, ale disciplinovaně, se sebekontrolou, umírněně a vyrovnaně.

Detaily jeho života nás neohromí neskutečnými zázraky - tak jako nás ohromují příběhy jiných náboženských vůdců a také pozdějších muslimských světců - však nás také ohromit nemají. Podle oněch příběhů, a pouze Bůh zná jejich věrohodnost, ti takzvaní světci žili celá léta na stromech, nebo měsíce nejedli, nikdy nepřerušili svůj půst, či  přečetli Korán několikrát sedíce na stejném místě nebo byli známí takovou vážnosti, že se nikdy ani neusmáli. Takovéto přehánění a popírání lidské přirozenosti, které je nezbytné pro křesťanství a jiné asketické tradice, časem proniklo také do islámských tradic. Ale poslední z proroků, nejlepší z celého lidstva, ten, který Boha miloval nejvíce a také se Ho nejvíce obával, se nikdy nesnažil vytvořit nějaký rekord, naopak, zakázal jakékoliv přehánění, fanatismus a extremismus. Mnoho pravdivých rčení říká, že zakázal extremismus ve víře a fanatismus v praktikování. Odrazoval od celibátu, ustavičného půstu nebo jakéhokoliv sebeubližování. Alláh ho poslal s učením, že umírněnost a sebekontrola ve jménu Alláha je mnohem chvályhodnější a vskutku náročnější, než uchýlení se v jedno či druhé šílenství, které popírá lidskou podstatu.

V noci se modlil, ano, ale také spal. Některé dny se postil a jiné jedl. Oženil se a se svou rodinou se vesele bavil nebo pomáhal s domácími pracemi. Ale jak jeho manželka Áiša řekla, když přišel čas modlitby, obrátil se k Alláhu tak, jako by jeho srdce nikdy nebylo zaujato ničím jiným.

5. Askéze neboli odříkání

Tento svět pro něj nic neznamenal, ale i přesto nás naučil, že život se nemá promarnit nebo pošpinit. Toto je ta dokonalá rovnováha a krása Islámu, kterou přinesl od svého Pána a která nás žádá dělat pouze to, co je pro nás přirozené, rozumné a dobré. I když tento svět nemá žádnou cenu, musíme se k němu chovat uctivě proto, že určuje náš konec v posmrtném životě. Prorok řekl o tomto životě: "I kdybych měl tolik zlata jako je hora Uhud, neponechal bych si to ve svém domě déle než po tři noci. Utratil bych to různými způsoby (v náboženství Alláha) a neponechal bych si nic, kromě toho k zaplacení svých dluhů." (al-Buchárí)

Jednoho dne Prorok právě vstal po svém odpočinku, když ho navštívil Umar. Hned si všiml stop po rohoži na jeho požehnaných zádech. Rozplakalo ho to. Prorok se ho zeptal, proč pláče. On odpověděl: "Pláču, protože římští a sasánovští vládci užívají luxusní trůny a postele, zatímco milovaný posel Alláha spí na rohoži." Prorok odpověděl: "Co mám já s tímto světem? Nejsem na tomto světě než jako jezdec uchýlivší se pod strom do stínu. Pak jde a opustí ho." V jiném vyprávění byla odpověď Proroka takováto: "Copak nejsi potěšen tímto rozdělením, Umare, že římští a sasánovští vládci si užívají pohodlí tohoto života, zatímco my budeme sklízet ovoce v posmrtném živote?"

6. Dokonalá etiketa každodenního života

Ohledně jídla Prorok řekl: "Nejhorší nádoba, kterou člověk může naplnit, je jeho žaludek. Pro člověka je dostačující jíst jen to, co ho zasytí. Pokud si musí žaludek naplnit, nechť nechá jednu třetinu pro jídlo, druhou třetinu pro pití a třetí třetinu pro dýchání (ať ji nechá prázdnou)." (at-Tirmidhí a an-Nasa'i)

Prorok vykazoval vybranou skromnost ve všem, říkajíce: "Nejím, pokud ležím", protože to byl znak arogance a pýchy. Při jiné příležitosti řekl: "Jsem pouze služebník, a proto jím jako služebník a sedím jako služebník." (Kanzul Ummal)

Spal na pravé straně a často si pod hlavu dával svou ruku místo polštáře. Říkal: "Mé tělo spí, ale mé srdce ne." (al-Buchárí)

Vážil si žen, vychutnával si společnost své rodiny a bavil své manželky. "Ze všech nádherných věcí v tomto životě," říkal, "dvě jsou mi velice milé: ženy a krásné vůně." Vyzýval své společníky, aby se oženili: "Kdokoliv může, nechť se ožení, protože je to lepší pro ochranu zraku (před nemravnými pohledy) a smilstvem." (al-Buchárí)

7. Cudnost a ostýchavost

Arabské slovo haja znamená instinktivní pocit nepohodlnosti v okamžiku, kdy by měl někdo odhalit něco nevhodného, špatného či ošklivého. Obvykle je to nutkání k zakrytí privátních částí člověka, až již fyzických nebo jiných. Anglická slova modesty (cudnost) a bashfulness (ostýchavost) zprostředkovávají plný význam. Prorok byl ten nejcudnější ze všech lidí, jak doložili jeho společníci. Alláh Vyvýšeny také zmínil tuto vlastnost v Koránu, kdy se Prorok ostýchal požádat své hosty, kteří zůstali v jeho domě moc dlouho, aby odešli, protože ho to přivádělo do velkých rozpaků:

Vy, kteří věříte! Nevcházejte do domů prorokových, pokud vám to nebude dovoleno, kvůli jídlu, nečekajíce, až bude připravené! Jste-li však vyzváni, vstupte! A když dojíte, rozejděte se a nepouštějte se do důvěrných hovorů, neboť to se dotýká proroka a on se před vámi stydí! Avšak Bůh se nestydí říci pravdu. Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich. A není vám dovoleno bolestně se dotýkat posla Božího ani se kdy oženit s manželkami jeho po něm; a to je před Bohem hřích nesmírný. 33:53

Cudnost a ostýchavost jsou tak důležité, že Prorok nám řekl, že jedno z pravidel Alláhových poslů bylo: "Pokud nemáte žádnou haja (cudnost, ostýchavost), tak si dělejte, co chcete (může se od vás očekávat jakákoliv špatnost)" (al-Buchárí)

Jedna z ukázek Prorokovy cudnosti je to, že nikdy nikoho veřejně neztrapnil, vyhýbal se veřejnému kritizování i těch jasných chyb. Obvykle oslovil lidi všeobecně, než aby jmenoval: "Co je to s některými lidmi, že říkají to nebo dělají ono." (Abú Dáwúd) Velice se zaměřoval na čistotu, takže když ho  navštívil někdo špinavý a zanedbaný či páchnoucí, později požádal své společníky: "Měli byste mu říci, ať se umyje." (Ahmad) Jeho mladý společník Anas řekl: "Prorok by nikdy o nikom nemluvil špatně, nenadával ani neklel. Pokud chtěl někoho pokárat, řekl by (používaje nejlepší možná slova): 'Co se to s tím a tím děje, nechť je jeho čelo pokryto prachem'." (al-Buchárí). Další z Prorokových mladých společníků, Abdulláh ibn Amr, vyprávěl: "Prorok nikdy nebyl neslušný, vychloubačný nebo obscénní." Říkával: "Nejlepší z vás jsou ti s nejlepším chováním a charakterem." (al-Buchárí). Je o něm - nechť jsou pro něj můj otec a má matka obětováni - řečeno, že byl více ostýchavý než panna ve svém soukromí. (al-Buchárí)

8. Láska k mládeži a dětem

Prorokova láska k dětem je dobře známá. Objímal je a líbal, nevinně s nimi žertoval a smál se s nimi. Když k němu přišlo děvčátko a chytlo ho za ruku, nechal všechen obchod, aby si s ní hrál. Obzvláště miloval své dva vnuky, Hasana a Husajna. Jednou se k němu oba hoši přibatolili zrovna když pronášel kázání. Odmlčel se, vzal je a políbil je a teprve potom v kázání pokračoval. Lekce, které dal svým následovníkům, jsou nezapomenutelné a s ničím nesrovnatelné.

Oproti světcům, kteří nenáviděli tento svět a učili, že rodina je břemeno a děti okovy tohoto světa, Prorok nás naučil milovat své děti, aniž bychom zapomněli na opravdový smysl života. Oproti tvrdým a suchopárným mužům, kteří považují projevy lásky k dětem za zženštilé, Prorok zlomil všechny podobné stereotypy svým přesvědčujícím příkladem. Jeden takový muž protestoval proti Prorokovým projevům lásky ke svým vnukům a řekl, že přestože on má 10 synů, nikdy je ani nepolíbil. Nato Prorok odpověděl: "Co já nadělám, když Alláh odstranil soucit z Tvého srdce?" (al-Buchárí, Muslim). Je to vskutku ohavné, že i dnes existují kultury, jejichž tradice jsou podobné těm před Islámem, kdy muži nemají vyjadřovat lásku ke svým dětem a manželkám a tudíž opouštějí nádherný příklad Proroka. Skutečně, co může kdokoliv dělat, když z jejich srdcí byl odstraněn soucit

Nejenže děti a mládež miloval, ale také je respektoval. Jednou Proroka navštívil jeho společník. Dal mu osla k jízdě a řekl svému synovi Qajsovi, ať dělá Prorokovi společnost. Prorok řekl Qajsovi, ať také nasedne. Qajs však stydlivě odmítl. Prorok na tom trval, dokud neřekl: "Buď pojedeš také nebo já sesednu." Qajs byl nucen souhlasit, na což Prorok řekl: "Sedni si dopředu, protože majitel zvířete má na to větší právo." (Ahmad)

Jednou seděl Posel, mír a požehnání Alláha s ním, s některými významnými společníky. Když dopil ze sklenice, chtěl ji podat dále. Po jeho straně seděl malý chlapec a Posel ho požádal o povolení podat sklenici starší osobě. Chlapec však řekl: „Alláhův Posle, nikomu bych nedal před tebou přednost." A Prorok mu sklenici podal.

 

—————

Zpět